Vztah .. absolutní poslušnost...žárlivost..intimita..

Zdravím Vás moji drazí a nevím, jak přijmete tento můj článek, který se může někomu
jevit jako ošemetné téma, z velké části to tak i je, ale která témata taková nejsou,
pokud se něco řeší?
Žárlivost není zrovna pro vztah dobrá a ve zdravé míře je i fajn kořením, ovšem,
kdy je to zdravá míra a kdy už je to protivné tomu druhému?
Já osobně jsem dřív byla velmi žárlivá :-)), tak moc, že se tomu dnes díky Bohu směju.
Sžíralo mě to někde uvnitř, ten pocit, že ze MĚ někdo dělá blbce :-).
Jednou se to otočilo, já už žárlit přestala, pochopila jsem, že je to zbytečné, protivné
pro toho druhého, ale dostala jsem od Boha, Vesmíru nádhernou ukázku, jaké to je pro toho,
kdo nic nedělá a přesto je obviněn. Můj tehdejší přítel mě vyslýchal cca 12hod pod lampičkou,
sem tam jí tedy vypnul, ale pokaždé začal: "Tak a teď mi řekni, proč ti ten člověk píše a proč
tě oslovuje křestním jménem!!!" :-)), nyní se tomu opět směju, ale tenkrát mi do smíchu
nebylo, vzala jsem si ten den dovolenou s tím, že si ho uděláme s přítelem pěkný :-)).
Ano, ten člověk mi psal, i mě oslovoval křestním jménem, ale znali jsme se přes někoho
a chtěli jsme spolu najít nějakou lepší práci a toto můj dnes již expřítel jako odpověď
nebral a hodiny se ptal stále na to samé. Je pravdou, že jsme se po nějakém čase rozešli,
ale to už si můj tehdejší drahý našel milenku, kterou přede mnou tajil :-)).
Když něco vědět máte, když se něco opravdu děje, tak se to k Vám stejně dostane.
Jestliže někdo žárlí a tak moc, že to druhého "ubíjí" a nemá ani důvod, tak si to pak
přivolá, tak moc se té nevěry bojí, že i kdyby ten osočovaný nechtěl nic spáchat, neměl
ani důvod, tak se to prostě stane, strach je bránou k těmto věcem.
Když se čehokoliv bojíme, tak to nezapudíme, ono to k nám připluje, třeba jinou stranou,
různě pokoutně, ale přijde, radím "nebát se" a dnes už vím, že když někdo žárlí, je to
hloupost, pokud si druhý myslí, že mu bude líp s někým jiným, ať si jde, kam ho srdce
táhne a může mě to i bolet, ale přeci u sebe nebudu držet někoho, kdo by se mnou byl
jen tak z lítosti?! Na co? Proč?
Dostávám poměrně často takové dotazy, ohledně věrnosti, nevěry apod. a byly  časy,
kdy jsem to řešila já sama a tenkrát mi má dobrá známá, psycholožka řekla, ať se ho i zeptám
na to, kde byl, ať odpoví cokoli,  že to mám brát jako pravdu, že se přestanu trápit,
pokud by se něco dělo, co by mělo ohrozit vztah, manželství, že se to stejně dozvím a tak
proč se trápit dřív? Nemohla jsem ji pochopit, dnes ji už chápu, byla bych ušetřena
nocí co jsem nespala, slz, nervů :-).
Navíc, pokud chci poslušného muže, ženu? Co mi bude odpovídat na cokoli, co se bude
hlásit každou chvilku a bude se mi zpovídat "z toho co právě dělá", to  už člověka
degraduji na zvíře, na poslušného psa.
Toto děláme hlavně my ženy, bohužel, málokterý muž se takto chová a když, tak k tomu
časem bohužel přidá aspoň kousíček násilí.
Když je člověk a hlavně žena "srovnaná, vyrovnaná", nemá problém se žárlivostí a to není
ani o fyzické kráse, protože na každém člověku je něco krásného. Jestli patříte mezi
žárlivce, stejně jako jsem mezi ně dřív patřívala já, mohu Vás nasměrovat a nemusí jít
pouze o výklad karet, můžeme se spolu sejít na telefonu, na skypu, nebo mohu poradit po mailu.
Jestli Vás to opravdu trápí, je čas to řešit.

Zrovna tak, nemůžeme vyžadovat absolutní poslušnost u dětí, to se možná děje v nějakých
sektách, ale ne ve zdravé a láskyplné rodině. I dítě má nárok a právo na své soukromí,
do určitého věku za něj ručíme, ale proč dirigovat dospělé dítě?
Jako rodič mu mohu říct co se mi líbí a co né, ale jeho život za něj žít nemohu, ale poté
si dítě musí uvědomit hlavně to, že si tu zodpovědnost za své činy vypapká samo.
Jako rodič tu mohu pro něj být samozřejmě dál a budu, ale jestli si má s někým rozbít
kolena, když si vybere partnera, který pro život není, je to jeho věc a to, že mu do toho
mluvíme, stavíme ho, tím mu rozhodně nepomůžeme. Je pak i bolestné se dívat na své
dítě, které je zraněné a třeba se časem i rozvede, ale život jde dál a roli rodičovskou,
či roli dítěte, té nás nikdo zbavit nemůže.
Má  kamarádka má dítě na drogách, vnouče vychovává tedy babička, ptala jsem se jí na to,
jak to snáší a řekla mi, že s tím musí žít, že občas čeká, že jí přijde někdo říct, že je její
"malá" mrtvá, ale víc udělat nemůže, pokud s tím její dcerka nechce skončit sama, pokud
jí za to nestojí ani její dítě, že nemůže udělat nic. Pokud se prý jednou srovná, že jí tu šanci
dá, ale dokud tropí hlouposti, že jí vnouče nedá, ani jí doma na delší dobu nechce.
Někdy naříkáme nad dětmi, nad partnery a existuje tolik lidiček, co řeší oproti nám
takové těžké věci, že člověk sám neví, zda by to unesl.
K vyřešení žárlivosti pomáhá i manželská a předmanželská poradna, ale NIC Vám nepomůže
pokud máte srdce zavřené, snažte se mít otevřené nejen oči, ale i srdce, ať zbytečně neublížíte.
Ať nezničíte manželství, pevný vztah, kde jsou i děti, které potom trpí a nesou si to s sebou
do života dál i když mlčí, ale jich se to týká nejvíc.
I kdyby partner udělal něco, čím Vám ublíží a nakonec se rozejdete, pokud se umí chovat
jako zodpovědný rodič, nebraňte dětem v tom, aby se s partnerem dál setkávaly.
Poznala jsem takové ženy, co tvrdily a tvrdí dál, že když se tatínek rozhodl odejít k jiné
ženě, že mu tedy dítě nedají a brání tomu jak jenom mohou, rodičům to nepomůže,
ale děti jsou zničené. Ony za něco mohou? Za co platí?
Tím nechci říct to, že předáte dítě tatinkovi, někdy i mamince a to si s nimi jde
sednout do hospůdky a prosedí tam s ním celé hodiny a vrátí Vám drobka s tím,
že tam to malé sedělo hodiny.
Mám na mysli rodiče, který si vezme "malé", věnuje se mu, ať je to procházka,
výlet, kreativní záležitosti, četba knih, mohou se spolu dívat i na pohádky, filmy,
ale vy víte, že mu tam nic nehrozí, je i tam doma, má u rodiče teplé jídlo, je čisté apod.
Když jsem se setkávala s jednou zarputilou ženou, ani v takovém případě partnerovi
nechtěla dítě dát na víkend. Pohádaly jsme se, to, že nechtěl být s ní, neznamená to,
že nestojí o své dítě.

Vaše Marie