Nemoc "Ne-moc"...

Zdravím Vás moji drazí .. co to vlastně nemoc je? Viz. název mého příspěvku, řekla bych tomu, že se cítíme nekomfortně.. NEmáme moc nad svými pocity, nad tělem, jsme slabí..a jsme vůbec nemocní? .. co se to s námi děje? Varovalo nás tělo? Kdy? Věnovali jsme tomu pozornost? Nebo jsme to tzv. přikryli léčbou (tabletami apod.).. Nenabádám Vás k tomu, abyste nechodili k lékaři, sama tam zajdu :-) ..
Řekla bych, že to většinou začíná v "hlavě" .. není nám prostě dobře, něco neřešíme tak, jak bychom to řešit to měli a nebo nevíme jak ..
Každý lékař by se měl ptát i na toto:
- jak žijete?
- jste šťastná/ý?
- jaký máte vztah, jste v něm spokojená/ý?
- jak je Vám v zaměstnání?
- jak se Vám spí? Máte kvalitní spánek?
- jaká je Vaše finanční situace?
- stalo se Vám někdy něco, o čem NEmůžete mluvit a co Vás moc trápí?
(např. zneužívání v dětství, znásilnění atd.)
Těch otázek by mělo být samozřejmě víc .. měly by padnout pravdivé odpovědi.. ale má vůbec lékař v ordinaci tolik času, aby se o to Vás takto kompletně zajímal? Dá se jeho náročný den vůbec zvládnout? Přiznejme si, že nás často vypakují ven pouze s léky, protože nemají čas a nehledají příčiny .. Vašeho trápení a člověk by pátrat měl a možná hlavně sám, MNĚ, VÁM se to děje, jde o naše zdraví, tudíž bychom se měli starat hlavně my sami .. Pokud by šlo např. o automobil a svítila by Vám na palubní desce kontrolka,  zastavíte, ale pokud jde o zdraví? Přiznejme si to, vezmeme si prášek na bolesti, frčíme životem dál a ta "bolest" už je signálem našeho těla, něco se děje.. Když toto nějakou dobu "nebereme v potaz", ozve se NEMOC ..
Radím každému, ať si na těch pár otázek odpoví sám doma v klidu, těch otázek by z Vaší strany mohlo padnout daleko víc a mohli byste tak vypátrat, co v sobě potlačujete.. co Vás opravdu tíží a něco s tím udělejte ..  Už samotné rozkódování nekomfortního stavu Vám velice pomůže.

Je dobré dopřát svému tělu klid, rozjímat, pustit si pro každého tu JEHO příjemnou hudbu, odevzdat problém k řešení i duchovně .. často jsou ty situace tzv. zapeklité, nedá se najít jednoduché řešení, ale naší duchovní pomocníci jsou tu přeci vždy pro nás, pomohou nám.. ještě se mi nestalo to, že bych nebyla vyslyšena. Tolikrát jsem už slyšela, že když nebudu dělat to čí ono, že zemřu a vidíte, stále tu jsem, nestalo se to jenom mně, to se lidem prostě děje .. Pro mě je velkým lékem Radost, když si mohu prožít to co mě těší .. a to je hudba, koncert, sluchátka, kdy si do uší pustím to co mě HOJÍ :-). Je to i tanec, to je jeden z nejpřirozenějších pohybů, z těla odchází stres, ten nezdravý a NIKOMU to neublíží.. a v podstatě to nic nestojí, nebo pakatel :-).

Druhým faktorem u mě je klid a mír prožívaný v soukromí .. hádky nikomu stejně nepomohou, je lepší než se dohadovat, zavřít dveře a jít se projít, sednout si někam v parku pod stromy, těšit se ze zpěvu ptačích virtuózů a také se těším ze stromů, jak je příroda, Matka Země dokonalá .. po "vychladnutí" se můžeme pustit do řešení, do rozhovoru .. opět v klidu ..  Je také úžasné to, když sleduji svůj dech, jak se nadechuji, vydechuji, v tichu a klidu, na nic nemyslet, jenom dýchat a být .. pak se propojíme se svým vlastním Božstvím.. Toto jsou pro mě léky nade vše .. Nad tím vším je pro mě Bůh, Vesmír, to Moudré co nad námi "všemi bdí",  co je tu pro nás vždy, netrpí tím, že by neměl náladu, že by neměl čas, že by byl "daleko", sídlí v každém z nás :-). Tolikrát jsem unesla zátěže o kterých se některým jenom zdá v nočních
můrách a přeci, po ztrátě rodiče v podobě "Anděla, co chodil po zemi" .. jsem poznala Boží Lásku a jsem za to neskutečně vděčná ..
Přestala jsem se bát i smrti, jenom se změníme, jsme někde jinde, něčím jiným .. ale stále jsme tu, stejně jako má voda mnoho podob, tak i my :-).

Tento příspěvek je o tom, že pokud je Vám tedy nekomfortně, můžete v sobě nastartovat obnovu buněk i Vy sami, dopřát své volající Duši to, po čem touží. Své nemoci beru osobně jako DAR .. hodně mi to dalo, pokoru, zastavení se .. "Děvče podívej se kam kráčíš? Nejdeš náhodou proti sobě?" a víte, že to tak pokaždé bylo? ..  Zapátrejte v sobě, zapracujte na sobě, dejte si ten čas i trpělivost. Naučte se sebelásce, sebelásce, neobětujte se .. Víte co žen trpí např. rakovinou prsu jenom proto, že jim na prsu nesmyslně dlouho někdo tzv. visí a saje je? .. Ať jsou to již skoro dospělé či dospělé děti a nebo partner, který se stále chová jako "dítě"...  Co žen trpí rakovinou dělohy, protože nejsou ve vztahu šťastné? .. O to své štěstí si musí říci, což se týká i vztahu jako takového a jeho funkce, ale i intimity v partnerství ..

Je to i velký kus osobní odvahy, začít pátrat po příčinách nemoci, přiznat sobě samé/samému, že si něco nechám líbit, že něco zkrátka "musím" a je to pro mě bolestné, nepříjemné ..

Kdysi mi darovala má bývalá kolegyně nádhernou knihu, napsala jí Louis Hay a jmenuje se "Miluj svůj život", na konci knihy je tabulka příčin nemocí, jsou tam napsané i afirmace, které pomáhají, ale musí se opravdu sladit s celým bytím "nemocného", afirmace, pozitivní myšlenky nezabírají, pokud je pod nánosem někde ukryto ono neprocítění, nedůvěra ..  a tuto knihu nedám dopustit, Louis byla geniálním a láskyplným člověkem, pomohla lidem s AIDS, pomohla mnoha lidem na světě .. to ona mě naučila brát se tak, jak jsem :-) .. Nemusíme se líbit všem, ale sobě ANO :-), naše tělo je naším chrámem a může nám být fuk, zda jsme pro někoho "tlouštíci, plešouni, vychrtlíci, buchty" (cokoli hanlivého), důležité je to, jak vnímáme my sami sebe a že žijeme tak, že druhým neubližujeme vědomě, nevědomě se to může stát, ale být vědomě hodní k sobě i k těm druhým? .. to už je jiná liga a velice dobrý začátek ..


Milujte své tělo, sebe, porozumějte své "nemoci" .. něco Vám sděluje ..  Jestliže Bůh tolikrát pomohl mně i jiným, může se to stát i Vám :-), což Vám přeji z celého srdce.

Vaše Marie