Jak se na to dívám já...

Numerologie
Nahlížím do ní poměrně často. Je to dokreslení a často u toho pochopím to, že se děje něco i mně samotné. Naše inkarnatce, životy, jsou o účtech. Žádný účet nezůstane nezaplacený. Karma je účtem, je spravedlivá. Dají se věci i odpustit, ale za vším je poté Láska. Láska k člověku, pochopení, soucit, který je nejvyšší formou Lásky tady na Zemi. Nejtěžšími vibračními roky jsou 4, 7 + 9. Něco řešíme. Něco, co nás může opravdu trápit. Pro někoho to tak být nemusí. Karmicky si nepřitížil. Např. rok 7, pokud budeme vědomě hodní, následující 8, ve kterém můžeme již sklízet z předchozí 7, nemusí být tak těžký. Naopak osmička je vyváženost. Numerologie nás vede tak, abychom pokročili. Naše Duše. Abychom žili tak, jak se žít má. S Láskou v srdci. Abychom si užili svých rolí, co se do nás vejde. Jestliže má někdo jako negativní předpoklad to, že má sklony ke drogám, aby si je vědomě nebral, a když už je zkusí, aby zápas s nimi vyhrál. Není důvod stydět se za to, že má v numerologii i to špatné. Prostě to tak je. Důležité je to vědět a něco s tím udělat. Pro sebe a své drahé.

Magické praktiky

V mládí mě takové věci zajímaly. Dnes už ne. Proč? Rozdělit bílou magii od černé? Kdo z nás si troufne označit, co je bílé a co je černé? To co je pro mě bílé a tudíž dobré a přijatelné, to může být pro druhého to nejhorší. Pokud tedy budu čarovat, půjde mi o někoho, po kom opravdu toužím, jak jsem psala výše. Ano, mohu ho dostat a patrně ho opravdu dostanu, ale mohu zaplatit něčím, co mi bude dražší a prožiji s tím člověkem poté peklo. Navíc si karmicky zavařím a vše sklidím buď hned, nebo v dalším životě.


Není lepší se na něco nebo někoho naladit, přát si ho nebo to a mít v srdci i Pokoru? Magii, kdy jde pro mě o pochybné rituály, nepraktikuji. Snažím se lidem vysvětlit, že to za ty následky nestojí.

Minulé životy

Do pár svých minulých životů jsem nahlédla. Bylo to pro mě velice důležité. Poprvé jsem si uvědomila, že se to stalo a že jsem si to prožila. Nezanechalo to ve mně nějaké citové rány a zbavila jsem se otázky „Proč“. Nemusím už znát na vše odpověď a vím. Vím to, že odpověď přijde sama. Třeba ne hned, ale jednou určitě. Z minulých životů si můžeme přitáhnout různé bloky. Máme jiná těla, pohlaví, jsou tu jiné kulisy. Drama – téma – zůstává. Řešíme, dá se říct, stále to samé. Většinou i s těmi samými lidmi. Když tam člověk nahlédnout má, je mu to dovoleno a pak se zadaří. Jestli na to není připraven a mělo by ho to poznamenat, nedojde k tomu. Je to bráno jako ochrana člověka. Je důležité vědět, že to co v tu chvíli prožívá, při regresi, už bylo. Nyní se mu nic nestane a nic mu nehrozí. Když má štěstí a do regrese ho vede zodpovědný člověk, má ho rád jako člověka, provede ho a přivede nazpět v pořádku.

Regrese je důležitá pouze občas a pak je dovolená. Stalo se mi, že jedna vize přiletěla cestou v MHD. Byla jsem najednou ve dvou světech. Naštěstí jsem to zvládla a rozdýchala. Díky tomuto zážitku jsem pochopila, proč se někdo ke mně chová jinak, než bych očekávala a tímto zážitkem u mě došlo k pochopení, přijmutí, kdy se mi velice ulevilo. A vidíte, přišlo to samo. Kdybych to prožila doma, ve své samotě, asi bych omdlela. Ale mezi lidmi jsem to musela ustát.

Andělé, Archandělé a jiné bytosti

– Někdo na ně nevěří. Opět sleduji, že nemusíte. Nevnucuji to nikomu. Já s nimi pracuji, pomáhají mi, jsou tu pro mě, jako Bůh či Ježíš, nebo Panna Marie

Př.:

Než vyjdu ven, pokaždé prosím Archanděla Michaela, aby mě ochraňoval, ať se mi nic nestane, ať mi pomůže. Mám nějaká ta zdravotní omezení. Jdu tedy přes ulici na zastávku MHD, nevidím přijíždějící autobus, poté cítím, že je něco jinak, najednou stojím na ostrůvku u zastávky. Chyběly mi tak dva kroky, které jsem neušla. Někdo mě nadzvedl, poponesl na ten ostrůvek u zastávky a já jsem nastoupila a jela. Toto se mi stalo celkem třikrát. Kdyby mi „Archanděl Gabriel“ nepomohl, měla bych určitě velký problém.

Probíhala maturita. Měla jsem obrovský strach. Když na mě přišla řada, viděla jsem jak za pány profesory stojí nějaká průsvitná bytost a říká mi: „Ničeho se neboj, jdi ke džbánu s otázkami, vytáhni si jednu. Jsem tu s tebou!“ Tak jsem to udělala. Vytáhla jsem si otázku, kterou jsem měla v pololetí. Odříkala jsem vše. Na sto procent jsem věděla, že je to zázrak a že mi prostě nějaký Anděl pomohl. Možná v této chvíli můj Strážný Anděl. Někdo by řekl, že to byla náhoda. Ale já jsem na tuto zkoušku z jazyka zrovna moc připravená nebyla.


Partnerské vztahy

Kdyby se lidé drželi Božího desatera, nemusela by tu být justice, armáda.. Žilo by se nám v podstatě úžasně, ale...

Někdy jsou vztahy o propletencích, nevěře, majetku, intrikách a máme to zapotřebí?

Asi ano. Jinak by se to nedělo a tím vším se naše Duše také učí. Co Vy na to?

Autor. Marie